Špatný zákon a špatný úředník je kombinace, která drtí rozpočet. Mít z ostudy kabát je zcela přirozené a žádný úřad se nepodivuje nad nesmyslným zákonem a ještě horším výkladem a postupem úředníka. Špatný zákon nemusí být dodržován, pokud odporuje logice a smyslu věci. Ale proč se namáhat?

Poslanecká neznalost

Podmínkou zvolení poslance je jeho kariérní postup v nějaké straně. Přechody mezi stranami zprava doleva a naopak jsou běžnou záležitostí. O nějaké ideály tady nejde. Jde o funkce a lukrativní posty. Odbornost poslanců je obestřena záhadným všeuměním a jistotou, že stačí rozumět posunkové řeči při hlasování. Ale pozor na poslanecké náhrady. Ty právě jsou určeny k poslanecké činnosti. A jestli si je poslanci daní nebo ne, je jejich rozhodnutí. Z účetního hlediska je danění nesmysl. Z hlediska praktického by náhrady na administrativu, reprezentace, asistenty a cestovné měly sloužit k výkonu poslaneckého mandátu.

K čemu je poslanec

Stejně jako většina úředníků nemá poslanec žádnou hmotnou odpovědnost. V podstatě ji ani nelze požadovat, protože by měl vykonávat vůli voličů. Vyrobit takový zmetek, jako zákon o volbě prezidenta, to už stojí za úvahu, zda se nezabývat smyslem využit těchto náhrad. Představa poslance, pokud vůbec nechce náhrady prostě zcizit, bývá zcela odlišná od jejich smyslu. Poslanci využívají tyto částky ke svojí administrativě, zaměstnávání příbuzných a provádění svojí vlastní politické práce. Ve skutečnosti by měli náhrady používat k tvorbě zákonů, poradám s právníky a činnosti pro občany.

Zákon nad rozum

Poslanci schvalují nesmyslné zákony a úředníci je stupidně naplňují. Poslanec místo využití náhrady kývne na nesmyslný zákon, protože náhradu poslal malou domů přes známého nebo manželku. Odbornost žádná. Zachránit by jeho kůži mohl úředník, který by zákon správně a logicky vyložil a teprve poté aplikoval. Je přece dobře zaplacen za výkon funkce a nikoliv za bezmyšlenkovitý výkon. To bychom chtěli příliš. A tak tahají tito představitelé občanů peníze z kapes daňových poplatníků, případy musí řešit soudy, zákony se vracejí k předělání a chyby stojí mnoho peněz.

Takto nejde nikdy ušetřit. Na vedoucích místech a ve sněmovně by měli být odborníci. Ti by možná nehlasovali podle svojí politické příslušnosti. Nyní jsou tam poslušní a nemyslící uživatelé hlasovacích tlačítek. Jediná šance je, že by se jim zdanění náhrad také sčítalo a nikoliv průměrovalo. Až by daň přesáhla 100 % po několika součtech procent, poslanci by za svoji činnost platili. Teprve tehdy bychom možná měli odpovědné a uvažující zástupce ve sněmovně a s podobným přístupem také na úřadě.