Známe to všichni. Kolikrát se snažíme působit přesvědčivě a sebejistě, ale vlastní tělo nás zrazuje. Nevědomá gesta, pohyby rukou, výraz tváře, ale i celkový postoj toho o nás prozradí mnohem víc, než bychom mnohdy sami chtěli.

„Jestliže s někým hovoříme tváří v tvář, pak jen asi 7 % porozumění vychází z obsahu řečeného, 38 % pochází z modulace hlasu a celých 55 % ze signálů řeči těla,“ dokládá význam neverbálních projevů specialista na komunikační, prezentační a obchodní dovednosti PaedDr. Miroslav Mrkvica, ředitel vzdělávání a dlouhodobý školitel ve společnosti MEK-IN s.r.o. Z toho vyplývá, že nezáleží pouze na tom, co řekneme, ale zejména jakým způsobem to řekneme a jak se při tom chováme.

Znalosti signálů trumfem

Nevědomé pohyby a výraz těla však nemusí být vždy pouze v náš neprospěch. Znalosti významu jednotlivých gest a signálů se mohou stát našimi trumfy. Právě proto se výcvik neverbální komunikace stává již neoddělitelnou součástí většiny manažerských kurzů. Avšak nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Je třeba si uvědomit, že žádný pohyb nemá pouze jeden význam. Ke správnému odhadu je tak nezbytné sledovat chování jako celek. Naštěstí většina gest nestojí osamoceně a je provázena řadou ostatních tělesných projevů.

1. Jak rozpoznat lež

Malé děti si při lži přikrývají ústa. Mají tak pocit, že svá slova před námi schovají a na jejich nepravost nepřijdeme. Dospělí už tak naivní nejsou, přesto i jejich ruka podvědomě vyráží směrem k hlavě. „Při lhaní dochází k podráždění konců nervových buněk tváře, a proto nás začne svrbět třeba nos nebo jiná část obličeje, takže se začneme škrábat na krku, mneme si ucho, bradu nebo oko,” vysvětluje M. Mrkvica. Lidé, kteří nemluví pravdu, se také často vyhýbají přímému očnímu kontaktu, jejich pohled je navíc velmi těkavý a nesouvislý. Přesto určit, zda naše protistrana lže, je velmi těžké a umí to jen několik málo specialistů z řad psychologů a policejních vyšetřovatelů.

2. Jak utajit nejistotu

Častější doteky hlavy a „náhlá“ potřeba upravit si vlasy, zandat neviditelný pramen za ucho nebo urovnat límec u košile, to vše svědčí o určité nejistotě našeho partnera. Někdy se může přidat i mnutí ušního lalůčku, šíje, pohrávání si s hodinkami, řetízkem či náušnicí. Rozpačití lidé často nevědí kam s prsty, a tak si nezřídka můžeme na obchodním obědě všimnout, jak neustále přerovnávají příbory nebo si hrají se sklenkou v ruce. Dalším klasickým náznakem nejistoty je poškrábání se na hlavě. Toto gesto však může znamenat i hluboké přemýšlení, když se rozhodujeme. Nervozitu a obavy může prozradit i „obranný“ postoj, vytvořený zkřížením rukou na prsou.

3. Jak působit sebevědomě

Ruce spjaté za hlavou a mírné pohupování se na židli v záklonu. Že v této pozici často nachytáte svého šéfa? Není se co divit. Velmi sebevědomí lidé, kteří se necítí nijak ohroženi, často nastavují svou hruď světu. Toto gesto je typické především pro muže, u žen, bez ohledu na výši sebevědomí, se vyskytuje zřídka. Dostatek sebejistoty můžeme vyčíst už z držení těla. Vzpřímená postava, rozvážná chůze a pevný stisk ruky nám hned dávají znát, že jednáme s člověkem, který si věří.

4. Jak vypadá moc

Aniž bychom slyšeli jediné slovo z porady, už při pouhém pohledu na gesta a mimiku sedících poznáme firemní hierarchii. Pro nejvyšší šéfy je typická tzv. stříška z dlaní, a to zvláště pokud zrovna mají slovo. Nadřazenost a možnost rozhodování je v tu chvíli doslova v jejich rukou. Mezi další známá gesta patří (viz obrázky: spár (roztažené prsty jako dravec), sekáček („sekáčkem” tneme přímo do problému), kladivo (ruka v pěst) nebo taktovka (vztyčený ukázováček nám připomíná „kázání“ rodičů neboučitele). Zvlášť autoritativní osoby namíří při svém projevu ukazováček přímo na vás. O určité nadřazenosti svědčí i pouhé uchycení klop saka, a to tak, že palce směřují vzhůru.

5. Jak zjistit, zda jsme zaujali

Má-li posluchač hlavu malinko nakloněnou směrem k rameni, s největší pravděpodobností jej náš projev zajímá. Pokud k tomu ještě občas bezděčně přikývne, máme vyhráno. Ale pozor: skloní-li hlavu, nebo ji vrátí do neutrální polohy, je pravděpodobné, že by náš monolog rád přerušil a ukončil. O podobném záměru svědčí i pohled upřený za nás daleko do prázdna.

6. Jak poznat nesouhlas

Nejen výrazné zavrtění hlavou může znamenat nesouhlas. Na pozoru bychom se měli mít, i když si partner přejíždí rukou po ušním boltci. Znamená to, že jej naše slova nepřesvědčila. Podobný význam má i pokrčení čela, svraštění obočí či poškrábání se na šíji. Pokud si náš parnter mne bradu, mějme se na pozoru. Může nejen hluboce přemýšlet, ale také pochybovat o tom, co říkáme. Určitým pojevem nesouhlasu může být i překřížení nohy přes nohu nebo zatnutí rukou v pěst.

7. Jak docílit větší shody

Napodobování tělesných projevů je velmi typické pro skupiny, které jsou tzv. naladěny na stejnou vlnovou délku. Není proto divu, když uvidíme v kavárně sedět dvě kamarádky, jejichž gesta jsou si nápadně podobná. To, že zrcadlení pohybů společníka napomáhá k lepší shodě, vědí i obchodníci. Proto se při prezentaci výrobků staví do podobných poloh jako potenciální zákazník. Pokud projev ještě doplní žargonem, typickým pro klienta, mají napůl vyhráno.