Výsledky vyhledávání v sekci: XXX
  • Kdo řídí internet – společenství demokratických institucí

    Nedávno se pokusily některé státy v čele s Ruskem a Čínou dostat internet pod vládní kontrolu. Chtěli tak dokázat, že svoboda je příliš velká a ohrožuje nebohého občana. Cenzura v Rusku a Číně skutečně filtruje obsah a ráda by přes OSN a Mezinárodní telekomunikační unii dokázala zvládnout celou mezinárodní síť. USA a státy EU se postavily proti. Kdo skutečně řídí internet?Základní děleníJestliže vezmeme Internet jako vrchol pyramidy, tak hlavní dvě linie jsou ICANN a ISOC. První znamená Internet Corporation for Assigned Names and Numbers – tedy Internetová korporace pro přidělování jmen a čísel a druhá část je jednoduše Internet Society – internetová společnost. Dále se ICANN dělí na IANA, ASO, CCNSO, GNSO, Network Solution a Accredited Registrars a ISOC na IAB, IETF a IRTF. Mnoho zkratek je pohromou pro neznalé, ale ICANN řídí IP adresy a domény a ISOC internetové technologie.ISOCMéně známá část internetu je zastřešující organizací, která vznikla v roce 1992. Je volným sdružením více než 100 organizací a tisíce fyzických osob. Má za úkol koordinovat mezinárodní spolupráci při zavádění internetových technologií a zastřešuje dvě dobrovolné organizace IAB a IETF, které nemají právní subjektivitu. ISOC dohlíží na ostatní organizace řízení internetu a v některých případech poskytuje finanční a jinou podporu. Každoročně pořádá mezinárodní konferenci (INET) a koordinuje s Internetem související veřejnou politiku, obchodní činnosti, regionální a místní řízení, standardizaci a řídí mezinárodní sekretariát. Jednou z nejdůležitějších právních činností ISOC je obrana volného použití slova „internet“, zajištění, že zůstává obecný výraz, který není ochrannou známkou nebo ve vlastnictví libovolné fyzické nebo právnické osoby. Členové dostávají dvouměsíčník s názvem „OnTheInternet“ a měsíční bulletin s názvem „ISOC Forum“ a slevy na různé produkty a služby. ISOC podporuje celou řadu vzdělávacích programů – například ThinkQuest, pořádá mezinárodní soutěže, poskytuje stipendia pro studenty středních škol, kteří rozvíjejí vzdělávací nástroje pro web a v říjnu 2002 získala práva na řízení org domény.ICANNICANN popisuje svůj cíl jako zachování centrální koordinační funkce globálního Internetu pro veřejné blaho. ICANN má odpovědnost za přidělování parametrů protokolu Internet, dohled nad systémem doménových jmen, přidělování IP adres a řízení systému kořenového serveru. ICANN se skládá ze tří podpůrných organizací. ASO řídí IP adresní prostor a jeho rozdělení do různých organizací a je podporována třemi stávajícími regionálními internetovými registry – APNIC, ARIN a RIPE NCC. NSO je subjekt odpovědný za rozvoj a souhlas pozic a doporučení globální politiky týkající se kódů země a nejvyšších domén (prvního řádu). GSO radí ICANN ve vztahu k politickým otázkám týkajícím se Domain Name System (systému domén). Každá z těchto podpůrných organizací má povinnost jmenovat tří představitele v radě ICANN.Podpora ICANNNásledující výbory také podporují ICANN. Vládní poradní výbor GAC poskytuje poradenství vlády v otázkách veřejné politiky tam, kde může být interakce mezi politikou ICANN a národních zákonů nebo mezinárodních dohod. ALAC je zodpovědný za poskytování poradenství ICANN v otázkách, které mají vliv na zájmy jednotlivých uživatelů internetu a IANA podporuje ICANN v řízení a přiřazování parametrů internetových protokolů potřebných k tomu, aby internet fungovat v praxi. IANN je dále podporována různými organizacemi včetně Internet Engineering Task Force, World Wide Web Consortium, ITU – Mezinárodní telekomunikační unií a Evropským standardizačním telekomunikačním institutem – ETSI.Pro mnohé uživatele je jistě způsob a rozdělení pravomocí na internetu nepřehledné. V jedné otázce mají kritici pravdu, když tvrdí, že internet je amerikanizovaný. Tato amerikanizace se zatím osvědčila z hlediska, že je zachována svoboda internetu, internet funguje a v USA se nachází nejpokrokovější technologická základna. Je také jasné, že společnosti v USA nepotřebují státní kontrolu různých zemí, protože by to narušilo jejich globální význam. Internet je svým systémem řízení unikátní. V podstatě existuje na dobrovolné a společenské bázi a kupodivu nepotřebuje státní byrokracii. Je typickou občanskou společností, což vzbuzuje nelibost vlád a různých politiků. Dokazuje totiž, že bez nich to jde také a mnohem lépe.

    24.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Mix
  • Alkohol tester

    Digitální Alkohol tester neboli detektor alkoholu je zařízení, které je schopné měřit hladinu alkoholu v lidském dechu. Výsledky měření jsou udávány v promile. Neměli by jste spoléhat pouze na vlastní instinkt, zda je vhodné řídit motorové vozidlo či provádět jinou nebezpečnou aktivitu. Tělo každého člověka má jinou rychlost spalování požitého alkoholu a výsledek testu detektoru alkoholu napomáhá k následnému rozhodnutí. Před použitím si řádně přečtěte návod k použití, kterým je každý alkohol tester vybaven. V našem obchodě naleznete digitální alkohol testery širokého spektra, jak pro osobní, tak i pro profesionální použití. Osobní detektory alkoholu vynikají snadnou ovladatelností, vysokou přesností a trvanlivostí. Profesionální alkohol testery obsahující doplňky pro statistické vyhodnocování měření ( tiskárna, propojení s PC, software...), jsou uzpůsobené na extremní zátěž a měří na tisíciny promile. Alkohol tester muže být používán v aktivním nebo pasivním režimu: Aktivní režim se používá při meření alkoholu v dechu pomocí náustku. Pasivní režim se používá při meření alkoholu v dechu bez náustku. Měření je výhodné protože je velmi rychlé, ale výsledky tohoto meření jsou místo numerických číslic udány v rozmezích. Před nákupem detektoru alkoholu si promyslete účel pro který má být alkohol tester používán. Zda alkoholtester budete používat pro firemní účely nebo pro osobní měření doma. Pro firemní používání je vhodnější alkohol tester s funkcí kontroly množství vdechnutého vzduchu. Proto prostudujte informace uvedené u každého konkrétního alkoholtesteru . JAK SI VYBRAT ALKOHOL TESTER 1. Alkohol tester vybírejte pouze u seriózních prodejců. Zjistěte si, zda prodejce zajišťuje servis svých produktů, prostudujte si obchodní podmínky a nedůvěřujte až příliš lákavým, nízkým cenám. 2. Pročtěte si důkladně základní informace a popisky detektorů, především zda je alkohol tester schopen naměřit nulovou hodnotu promile alkoholu.3. Další důležitou informací je, zda má alkohol tester vyměnitelné čidlo. Může se stát, že při nevhodném použití (viz. návod k obsluze, který obsahuje každý náš alkohol tester ) dojde k přepálení čidla a poté je nutno toto čidlo vyměnit. U detektoru alkoholu s vyměnitelným čidlem je to otázka několika minut.  4. Doporučujeme zvážit nákup přístroje, který nabízí možnost měření množství vdechnuteho vzduchu. Alkohol tester s touto funkcí je sice obvykle dražší, ale má podstatně přesnější měření alkoholu v dechu.5. Jako další nespornou výhodu považujeme možnost dýchat do alkohol testeru pomocí trubičky. Foukat přímo bez trubičky je sice komfortní, ale alkohol tester má potom tendenci ukazovat menší naměřené hodnoty, jelikož se alkohol drží v plicích a ne v ústech.ALKOHOL TESTER - Důležitá upozornění při používání1. Protože se čidlo potřebuje zahřát, počkejte až proběhne inicializace detektoru asi 20 sec - po proběhnutí inicializace alkohol tester vydá zvukový signál - pípne. 2. Počkejte nejméně 30 minut po konzumaci alkoholu před používáním detektoru alkoholu. Budete mít jistotu, že vzorek alkoholu je odebrán pouze z vašich plic a ne ze zbytku alkoholu ve vašich ústech, což muže mít za následek, že alkohol tester může naměřit vyšší hodnoty. 3. Čidlo v detektoru je vysoce citlivé, nepoužívejte Alkohol tester bezprostředne po kouření nebo pití alkoholu. Počkejte alespoň dvě minuty. Kouř nebo alkohol muže zničit čidlo detektoru. Nepoužívejte alkohol tester v silném větru nebo v místnosti se silně znečišteným vzduchem. Nelijte ani nijak jinak nevpravujte žádnou tekutinu do detektoru mužete zničit čidlo detektoru. 4. Všeobecněsnímače alkoholu ovlivňuje teplota a vlhkost vzduchu. Proto se mužou vyskytnout mírné nepřesnosti meření. Tolerance je 10%. 5. Nevystavujte Alkohol tester extrémním teplotním a klimatickým vlivum. Provozní teplota je +10 - +40 °C. 6. V současnosti se na trhu objevují alkohol testery, které napodobují originální výrobky. Jejich kvalita zdaleka nedosahuje úrovně našich výrobků. Zda je Váš alkohol tester pravý si můžete ověřit na stránkách výrobce: www.sentechkorea.com. Pozor na příliš lákavé a nízké ceny. Levný nákup by se mohl posléze nepříjemně prodražit.ALKOHOL TESTER - POLOVODIČOVÝAlkohol tester s polovodičovým čidlem je určen pro domácí použítí a pro kontrolu zaměstnanců v podnicích či firmách. Tento typ je levnějsí než alkohol tester s čidlem elektrochemickým, což ovšem neznamená, že by jeho měření byla méně přesná. Nižší cena je způsobena nemožností si výsledek měření vytisknout na tiskárně a zaznamenávat do počítače.ALKOHOL TESTER - ELEKTROCHEMICKÝAlkohol tester s elektrochemickým čidlem je přesnější a má větší výdrž než alkohol tester polovodičový. Tomu odpovídá i jeho vyšší cena. Je vhodný na místech, kde je potřeba výsledky měření zaznamenávat do počítače nebo vytisknout. Mluvíme tedy o detektoru alkoholu pro "PROFI" použití.Alkohol tester - servis a kalibraceKalibrace detektoru alkoholu je nevratný proces, po jehož spuštění není možné alkohol tester uvést do původního stavu před kalibrací. Může se stát, že při kalibraci je zjištěno, že je nutná výměna čidla a následná další kalibrace. Kalibrace je účtována jen jednou. Pokud je nutná výměna čidla, budete na tuto skutečnost upozorněni. U detektorů alkoholu v záruce účtujeme pouze cenu kalibrace. Do jednoho roku od zakoupení provádíme našim zákazníkům kalibraci zdarma. Účtujeme pouze dopravu zpět k zákazníkovi.NEJPRODÁVANĚJŠÍ DETEKTOR ALKOHOLU - ALKOHOL TESTER DA 3000Nejprodávanější detektor alkoholu je alkohol tester DA 3000. Je oblíbený nejen pro svou výhodnou cenu, ale také díky své nízké hmotnosti a stylovému designu. Alkohol tester DA 3000 je vhodný, jak pro osobní, tak i pro firemní účely. Lze ho požít jak s nasazeným náustkem, tak i bez něj a má funkci počítadla měření. Rozsah měření alkoholtesteru je v rozmezí 0,0 - 4,0 promile a přesnost je +/-10%. Polovodičové čidlo je v případě nutnosti možné vyměnit za nové. Kalibrace detektoru alkoholu DA 3000 je doporučována výrobcem při běžném použití po 6 měsících. Akohol tester 3000 patří k vlajkovým lodím mezi alkoholtestery a jeho nákup Vám můžeme doporučit. 

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • JAKÁ OKNA - poradíme Vám s výběrem oken

    Váš dotaz nebo připomínkaDobrý den, stavíme rodinný dům (novostavba) a nyní se pouštíme dovýběru plastových oken. Snažíme se vybírat a pročítat různá fóra ohledně rada kritik, ale vůbec nevím jaká okna vybrat. Když už jsem si konečně jistájaká bychom brali, tak si přečtu kritiku... už opravdu nevím kudy kam...poradíte nám jaká okna by byla vhodná pro náš domek? rádi bychom zlatoustřední cestu... měli jsme vybrána okna Aluplast 6000 ale někdo nám jepohanil - že by mohly být polské a že jsou špatné, totéž Rehau a veka, jakýje váš názor na Vekra Technic?? Pokud bych měl vybírat okna do nového domu, především bych měl vědět, co odtěchto oken chci, jestli chci levná okna odpovídající starým stavbám nebostavím dům v určitém energetickém standardu - chci mít okna moderní, vysoceenergeticky ůsporná a za rozumnou cenu - co nejlepší poměr cena - výkon =budoucí zisk. Pokud bych se rozhodl pro první volbu pak je Vekra Technic aRehau Brilant MD shodným řešením, pokud druhou tak musíte volit o řady výšea s odpovídajícím zasklením - trojskly - z Rehau PROFI Line a u VekyAlphaline oboje s trojskly Ug 0,5 W/m2K.Rozhodující je však Vaše potřeba, kterou je nutné přesně definovat. Je nutná speciální větrací mřížka na PVC oknech v kuchyni s běžným plynovým sporákem, popř. která hygienická norma nezávislé odvětrání určuje? Větrání bytových prostor není v současné době upraveno žádnou obecně platnou hygienickou normou. Na Váš případ se vztahuje ČSN 730540-2 v části výměna vzduchu v místnostech, kde je předepsána intenzita výměny vzduchu v rozsahu 0,3 – 0,6 objemu místnosti za hodinu pro zimní (otopné) období (např. místnost o objemu 40 m3 = 12 – 24 m3 za hodinu), tato výměna vzduchu platí pro všechny obytné místnosti domu, který nemá řízenou nucenou ventilaci (např. rekuperační větrání). Pokud je v této místnosti umístěn plynový spotřebič, platí současně oborová norma TPG 70401, která definuje nutný přívod spalného vzduchu ke spotřebičům. Zde je stanoven požadavek na minimální objem místnosti pro umístění spotřebiče – plynového sporáku na 15 m3 a současně požadavek na 1 násobnou výměnu vzduchu = nutný přívod vzduchu k plynovému sporáku 15 m3 za hodinu, pokud je v místnosti funkční digestoř s odtahem spalin mimo místnost platí požadavek na 0,75 násobnou výměnu vzduchu = 11,25 m3 za hodinu.Pro Váš případ je tedy nutné zajistit přívod vzduchu 11,25 m3 nebo 15 m3 za hodinu a to nezávisle na vůli uživatele, tyto hodnoty lze dosáhnout vhodnou kombinací úprav těsnění na oknech a dveřích, větracími mřížkami nebo speciálními okny, která umožňují větrání na principu rekuperace. Vždy je však nutné tato opatření provést – hrozí nebezpečí otravy CO3 a CO2. Současně, při nerespektování těchto podmínek, může být při revizi toto plynové zařízení odpojeno z provozu.Rozhodně tedy doporučuji některé z těchto opatření provést. Který z plastových profilů se v současné době jeví jakonejkvalitnější /ALUPLAST/REHAU/SALAMANDR/VEKA/GELAN S 8000/a nebo conavrhujete a co kování? Je otázkou z jakého pohledu se na uvedené profilové systémychcete dívat a co hodnotit. V zhledem k tomu, že se při výměně oken jednázejména o úspory tepla zaměříme se na toto hledisko.Pokud se bude jednat o pasivní dům, tak pořadí bude následující: Rehau Clima Design, Veka Topline plus, dále je to zhruba stejné. Pokud se bude jednat o nízkoenergetické domy, tak pořadí bude následující: Rehau PROFILine, Veka Alphaline 90, Rehau SULKO HR+, Aluplast 8000, s lepeným trojsklem, Gealan 8000 s trojsklem. Pokud se bude jednat panelový dům: REHAU SULKO HR+, zbývající systémy jsou zhruba stejné. Pokud se bude jednat o běžnou stavbu bez zvýšených tepelně izolačníchpožadavků: jsou standardně dodávané systémy všech dodavatelů zhruba stejné, pak nezbývánež se orientovat podle tradice, referencí a doplňkových služeb. Ve všech výše zmíněných případech pak je nutné dbát na zpracování cenovénabídky včetně ochrany připojovací spáry a správného osazení okna vůčihlavní tepelně izolační rovině zdiva.Jsou plastová okna na ústupu? Ne. Současná hladina spotřeby plastových oken, jež se pohybuje na úrovni 55%, svědčí o tom, že byla českou spotřebitelskou veřejností akceptována obdobně jako v Německu. Nemalou zásluhu na tom má i fakt, že se podařilo vyřešit všechny otázky spojené s ekologií. Odpad z výroby oken se zpětně recykluje a našel velmi široké praktické uplatnění.Všude se nabízejí pouze plastová okna. Proč nejsou nabízeny i okna ze dřeva? Je toto snad méně kvalitní materiál? (člen SVJ) Plastová okna jsou ve světě používána již řadu let a jejich životnost je při dodržení výrobních a montážních postupů velmi dlouhá, což se projevilo nejen v laboratorních testech, ale i v praxi. Jejich použití bych se nebál, v případě, že je zakoupíte od certifikovaného kvalitního dodavatele a montáž proběhne v souladu se závaznými i doporučenými předpisy a pokyny, což však není vždy pravda. Hlavní důvod v použití plastových oken místo dřevěných je však v jejich údržbě. I nová, moderně konstruovaná dřevěná okna vyžadují pravidelné ošetřování ve větším rozsahu, než je tomu u oken plastových. Bohužel právě dřevěná okna "doplácejí" na častý přístup jejich uživatelů, pro které pořízením nových oken končí veškerá další starost o jejich údržbu. Do budoucna nechtějí provádět opakované nátěry, broušení a další činnosti spojené s užíváním těchto oken. Právě lidský faktor a přístup hraje často zásadní roli v budoucí životnosti použitých systémů. V zásadě ale nelze konstatovat, že by nová moderní dřevěná okna byla něčím podřadným. Existují i uživatelé bytových domů, kteří dřevěná okna upřednostňují i za cenu budoucí nutné údržby. Pro správnou volbu oken se poraďte s odborníky.Je pravda, že plastová okna žloutnou? Receptura, ze které se PVC profily vyrábí, je dostatečně prakticky prověřena. Její podstatnou složkou je tepelný stabilizátor proti působení UV záření. Tyto složky zaručují, že po celou dobu životnosti a použití profilů bude jejich barva a fyzikálně-mechanické vlastnosti zachovány. Zkušenosti s okny, jež byly instalovány před 20 lety, to prokazují. Stačí okna ošetřit saponátem a opět získávají svou původní bělost. U barevných oken je to trochu jinak, neboť jejich povrch je opatřen buď nástřikem barvy nebo nakašírovanou fólií. Zde zase platí, že i tyto materiály jsou bezpečně upraveny pro dlouhodobou barevnou stálost a životnost.Jaká je životnost plastových oken? Dá se předpokládat, že po velmi dlouhé době, možná 10-15 let, může na nejexponovanějších místech dojít k poškození těsnění. Tato skutečnost však nijak nelimituje životnost okna, neboť těsnění se dá poměrně snadno vyměnit. To samé platí i o kování. Je možné, že dlouhodobým užíváním a při špatné údržbě, může dojít k poškození některého dílu kování. Avšak i tato komponenta bude vždy nahraditelná. Sklo je rovněž snadno vyměnitelná součást okna. Bude se patrně měnit nejdříve. Nasvědčuje tomu překotný vývoj v oblasti skla, zejména jeho tepelně-izolačních vlastností.Dnes jsou již k dispozici více jak 50leté zkušenosti s plastovými okny. Jsou natolik dobré, že opravňují k tvrzení, že životnost plastových profilů bude podstatně vyšší než oněch padesát let. Plastová okna zastarávají v důsledku neustálého vývoje spíše morálně než fyzicky. Pravděpodobnou motivací vedoucí k výměně dnes osazovaných oken v budoucnosti nebude jejich fyzické opotřebení, ale snaha instalovat novější a modernější výroky s novými užitnými vlastnostmi (lepší koeficient prostupu, modernější tvar, větrání, bezpečnost a jiné).Mohou plastová okna prasknout? Ne. Plastová okna jsou vyráběna takovou technologií, že ve svařených rámech nesmí zůstat žádné pnutí. Výrobce musí při výrobě dbát na to, aby zpracované profily měly správnou teplotu, zpravidla 18-20 stupňů Celsia. Pokud by profily nebyly před zahájením výroby dostatečně vytemperovány, mohlo by dojít při svařování rohů na svářečce, jež je zahřívána na 250 stupňů Celsia, k jejich zdeformování. Zároveň se nesmí nikde rám okna dostat do kontaktu se zdivem. Po obvodu rámu je vždy minimálně centimetrová mezera vyplněná pěnou PUR nebo jiným pružným izolačním materiálem, který umožňuje kompenzovat dilatační pohyby okna, nebo pohyby zdiva. Je-li tedy montáž správně podle této zásady provedena, nemůže se na rám okna nebo křídla přenášet žádná síla, jež by mohla vyvolat tak velké pnutí, aby mohlo dojít k destrukci okna.Musí být plastové profily vyztuženy? Běžná plastová okna zásadně Ano. Je si potřeba uvědomit, že rám okna musí nést váhu izolačního dvojskla a ta může být i více než 30 kg/m2 a rovněž zachytit i zatížení větrem, které občas přesáhne i sílu přes 50 kg/m2. Takové zatížení by obyčejný profil z plastu neunesl, a proto se do profilů vkládají ocelové vyztužující profily. Tyto profily musí být z hlediska dlouhodobé životnosti oken vždy žárově zinkovány. Okna musí být dostatečně tuhá i z toho důvodu, aby byla těsná při vysokém tlaku vzduchu. Při certifikaci se okna testují běžně až na hodnotu tlaku vzduchu 1 200 Pa. Každý výrobce má svým dodavatelem profilových systémů předepsáno vyztužení profilů. V zásadě platí, že elementy o rozměrech do 0,8 x 0,8 m mohou být bez vyztužení, nad tuto velikost již musí být vyztuženy ocelovými profily a v případě, že se jedná o barevná okna, nebo imitace dřeva, kde lze očekávat ještě větší roztažnost elementů, musí být vyztuženy vždy, současně s tím bývají používány silnější výztuže.Na našem trhu jsou však v současné době zcela nové materiály, které není při standardních rozměrech oken potřeba vyztužovat. Jedná se o okna s profily na bázi polymerových kompozitů , kde je výztužný profil vlastně integrován do profilu okna, např. materiál RAUFIPRO© . Tato okna splňují všechny požadavky na vodotěsnost, průvzdušnost a mechanickou odolnost a současně díky nepotřebě ocelových výztužných profilů neobsahují žádné zbytečné tepelné mosty.Jak se vyrábějí oblouková okna? Možnost tvarování profilů po zahřátí je další z velkých výhod plastu. Plastové profily po zahřátí na teplotu nad cca 120 stupňů C se dají poměrně snadno ohýbat a tvarovat do požadované formy. Aby se profily při tvarování nezbortily, jsou vyplněny ohebnými výztužemi, jež podrží jejich tvar. V této formě se profily nechají vychladnout. Je možné tvarovat oblouky pravidelné i nepravidelné. Jen je zapotřebí mít na paměti, že oblouky nemohou být vyztuženy a výrobce by měl k tomu přihlédnout, zejména při větších rozměrech těchto prvků, kde zejména v horních částech nebudou okna ideálně těsnit.Tato nevýhoda je odstraněna u výše zmíněných profilových systémů z kompozitních polymerů, kde díky integrovanému výztužnému systému těsní i oblouková okna dokonale po celém obvodu.Čím je vyplněn meziskelní prostor izolačních dvojskel? Meziskelní prostor může být řešen několika způsoby:může být vyplněn předsušeným vzduchem, hodnoty Ug - prostupu tepla sklem jsou pak v závislosti na použitém skle a šířce distančního rámečku mezi skly max. 1,4 Wm-2K-1může být vyplněn argonem, hodnoty Ug - prostupu tepla sklem jsou pak v závislosti na použitém skle a šířce distančního rámečku mezi skly jsou pak max. 1,0 Wm-2K-1může být vyplněn kryptonem, hodnoty Ug - prostupu tepla sklem jsou pak v závislosti na použitém skle a šířce distančního rámečku mezi skly jsou pak max. 0,9 Wm-2K-1Plněný meziskelního prostoru vzácnými plyny zlepšuje parametry izolačních dvojskel.Co je to součinitel prostupu tepla? Nejdůležitější technický parametr, který udává, kolik Wattů tepelné energie je předáno stavebním materiálem na ploše 1m2 za hodinu při tepelném rozdílu 1 Kelvin mezi teplou a studenou stranou. Čím nižší hodnota je, tím lepší jsou tepelně izolační vlastnosti. Nejlepší okna dosahují parametrů pod UW = 0,8 Wm-2K-1 . Tato hodnota vyjadřuje vlastnost celého okna. Důležité je nezaměňovat tuto hodnotu se součinitelem prostupu tepla sklem Ug , což je u některých výrobců oken záměrem pro zmatení zákazníka. Na celkovém součiniteli prostupu tepla oknem se totiž podílí nejen vlastnosti skla, ale i v nezanedbatelné míře vlastnosti rámů a křídel oken a vlastnosti distančního rámečku skel. Obecně se dá říci, že profilové systémy vyztužené ocelí zhoršují parametr prostupu tepla sklem pro celé okno o 0,2 – 0,4 Wm-2K-1 , což je o 20 – 30% horší hodnota než původní uváděný ukazatel prostupu tepla sklem. Je tedy velmi důležité zvolit ten správný profilový systém s co nejmenšími tepelnými mosty.Co je to tepelný most? Je to místo, které vede teplo lépe než jeho okolí. U okna se jedná o celý rám, křídlo a okraj skleněné výplně. Další tepelné mosty vznikají zejména při nesprávně provedené montáži oken do otvoru ve stavbě. Cílem je tedy zamezit úniku tepla, touto slabinou tzn. přerušení tepelného mostu.Co je to rosný bod? Rosný bod je teplota, při níž jsou vodní páry ve vzduchu právě nasyceny a začínají se srážet. Všechny povrchy v místnostech musí mít takovou teplotu, aby na nich nedocházelo ke kondenzaci vodní páry samozřejmě  v souvislosti s relativní vzdušnou vlhkostí v objektech.Jak zamezit tvorbě kondenzátu vodních par? V první řadě si vybrat taková okna od renomovaného výrobce, který je ochoten a schopen mi doložit, že jeho výrobky dosahují takových povrchových teplot, které jsou nad hodnotou rosného bodu a to i při okrajových podmínkách = při venkovní teplotě -15°C a vnitřní teplotě 20°C. Samozřejmě při předpokládané vnitřní relativní vlhkosti vzduchu 50%.V případě, že v uvažované místnosti, byť jen krátkodobě, stoupá vnitřní relativní vlhkost nad tuto hodnotu, např. při vaření, praní, sušení prádla, vysoké fyzické aktivitě nebo jen spánku je možné tvorbě kondenzátu par nejlépe zabránit častým krátkodobým větráním, kdy nedojde k prochladnutí stěn a nábytku v místnosti, případně trvalým opatření, které je schopno zajistit souvislou výměnu vzduchu v místnosti bez zbytečných tepelných ztrát.Jak poznám, že dodaná okna jsou skutečně zasklena sklem se součinitelem prostupu tepla např. U = 1,0 W/m2K? Na plastovém distančním rámečku mezi skly jsou uvedeny základní informace od výrobce skla. Kromě označení výrobce skla, data výroby a případných dalších údajů je zde uveden typ skla. Číselná hodnota uvedená za označením skla je údaj o součiniteli prostupu tepla na vašem zasklení.Takovéto zasklení vyžaduje takzvaná skla s nízkou emisivitou, např. sklo, které je opatřeno molekulárně napařenou vrstvou stříbra, kde tato vrstva funguje jako tepelné zrcadlo a odráží teplo, které by jinak uniklo sklem zpět do místnosti. současně vyžaduje vyplnění meziskelního prostoru minimálně argonem.Bez speciálních přístrojů nejste schopni zjistit, zda je tento prostor skutečně vyplněn vzácným plynem nebo obyčejným vzduchem. Použití skel s nízkou emisivitou jste však schopni zjistit jednoduchou zkouškou plynovým zapalovačem. V okamžiku, kdy přiblížíte zapálený zapalovač plaménkem ke sklu, se tento plamének odrazí na skle jako v zrcadle a vy uvidíte jeho 4 odrazy. Jeden z těchto odrazů a to 2 nebo 3 v závislosti na pozici pokoveného skla v okně bude mít výrazně jinou barvu (více modrou). V tomto případě si můžete být jisti tím, že jedno ze skel je sklo s nízkou emisivitou.Potřebovali bychom si pořídit nová okna. Uvažujeme o plastových, ale slyšeli jsme, že lepší součinitel prostupu tepla u skla je dán plynem v meziskelním prostoru, který však během několika let vyprchá. Je to pravda? Obavy z úniků plynu z meziskelního prostoru jsou často pokládanou otázkou. Jako každý materiál, tak i materiály používané k lepení a obvodovému tmelení izolačních skel, vlivem stáří a opotřebení ztrácí postupně své původní vlastnosti. Běžně používané materiály propouštějí od 0,4 do 0,8% plynové náplně za rok. Samotné procento naplnění izolačních skel plynem záleží především na výrobcem používané technologii plnění izolačních skel plynem (standardně se pohybuje v rozmezí 92–98%). Veškeré hodnoty a parametry skel (hodnoty Ug) však vycházejí z předpokladu 85% naplnění plynem. Z výše uvedených údajů (maximálního možného úniku plynu ročně a procenta naplnění izolačních skel plynem) si sami určitě budete umět spočítat jeho životnost.Jak správně větrat? Nová okna si žádají určité změny v návycích. Vaše nová okna budou těsnit podstatně lépe než ta původní. Proto je nutné přizpůsobit režim větrání místností novému stavu. Stará okna většinou netěsnila nejen po stránce tepelné, ale také jimi procházel několikanásobek doporučeného množství vzduchu. To mělo za následek vysoké ztráty tepla jak prostupem, tak i infiltrací. Nová okna zamezí oba úniky, pro ideální pohodu v místnosti je však třeba určitou výměnu vzduchu zachovat, zejména proto aby nedocházelo k hromadění vzdušné vlhkosti v místnostech a ke kritickému zvyšování teploty rosného bodu. Stará netěsná okna umožňovala této vlhkosti uniknout ven, nová těsná okna tomuto úniku zabraňují. Hygienicky nutnou výměnu vzduchu lze zajistit několika způsoby. Ideální je nucené, plně kontrolované větrání s omezením tepelných ztrát, nejlépe na principu rekuperace, nejjednodušší je pravidelné větrání místností, ve kterých pobýváme. Možností je hned několik:větrání otevřeným oknem - vhodné pro rychlé, krátkodobé provětrání především při nízkých venkovních teplotách. Tento způsob však pro daný okamžik zcela eliminuje zvukově izolační schopnosti nových oken.větrání sklopeným oknem - vhodné pro dlouhodobé větrání pouze při vyšších venkovních teplotách, srovnatelných s teplotou v místnosti. Tento způsob však dlouhodobě zcela eliminuje zvukově izolační schopnosti nových oken.větrání mikroventilací (štěrbinové větrání, 4 poloha kliky) - umožňuje větrat víceméně trvale – hodí se však jen v určitém rozsahu teplot a není vhodné pro větrání v zimním období. Tento způsob však dlouhodobě zásadně snižuje zvukově izolační schopnosti nových oken. Pozor okno není zajištěno proti vloupání!větrání spárovou infiltrací (úprava těsnění) - trvalé větrání, zajišťující hygienicky nutnou výměnu vzduchu i při nízkých teplotách. Tento způsob je vhodný pro okna s požadavky na standardní zvukový útlum a nemá zásadní vliv na jejich zvukově izolační schopnosti.větrání na principu rekuperace - pouze u některých profilových systémů - trvalé větrání, zajišťující hygienicky nutnou výměnu vzduchu s využitím částečné ztráty tepla vedením v profilu, na principu předávání tepla unikajícího konstrukcemi obvodového pláště rámovými profily. Toto větrání je vhodné i pro extrémně nízké teploty a je vhodné i pro okna s vysokými požadavky na zvukový útlum, kde nemá zásadní vliv na jejich zvukově izolační schopnosti.

    05.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Antikoncepce pro muže

    Antikoncepce, jak je všeobecně známo, představuje nejrůznější metody, jak zabránit nechtěnému těhotenství. Málokdo by souhlasil s absolutní sexuální abstinencí a proto je právě antikoncepce nejsnadnějším řešením, jak mít pohlavní styk a současně netěhotnět. Druhů ženské antikoncepce je několik, my se však dnes zaměříme na antikoncepci pro muže a popíšeme si, co může muž udělat pro to, aby se vyhnul nežádoucímu otcovství.V tomto směru je paleta ženských ochranných prostředků o něco větší. Existují nejrůznější gely, nitroděložní tělíska, ale také nejspolehlivější hormonální antikoncepce. Co se týče antikoncepce pro muže, jsou možnosti o něco užší. Zásadním rozdílem je ten, že při mužích v současnosti není možné využít hormonální antikoncepci. Neexistuje žádný přípravek ve formě pilulky, který by omezil tvorbu spermií, nebo jinak zajistil mužovu neplodnost. Ve fázi výzkumu však jsou přípravky, které tvorbu spermií omezují na minimum. Jejich spolehlivost je však zatím velmi malá. Momentálně si tak muž může zvolit pouze následující metody.První z nich je zřejmě nejradikálnější metoda, a sice mechanická sterilizace. Při tomto způsobu jsou chirurgicky přerušeny chámovody, které mají za úkol dopravit spermie na místo určení. Muž takto sice dosáhne orgasmu, ale bez přítomnosti jakékoliv spermie. Tato metoda se provádí ambulantně při lokálním znecitlivění a po zákroku postačuje domácí doléčení. Třeba však brát velký ohled na to, že takový druh sterilizace je nezvratný a muž po něm už nikdy nebude moci zplodit dítě. Proto si tento krok třeba vždy velmi dobře rozmyslet a přiklonit se k němu až po důkladném zvážení negativ.Další metodou, jak se vyhnout nechtěnému otěhotnění je použití mužské bariérové ochrany, a sice prezervativu. Účinnost této metody je přímo závislá na způsobu, jakým se kondom použije. Při správném použití nepoškozeného kondomu je jeho účinnost stoprocentní. Právě na tomto typu ochrany není moc dobré šetřit, odborníci doporučují kupovat především osvědčené a značkové kondomy dostatečné tloušťky. Při levnějších verzích se totiž často stává, že prezervativ praskne a riziko otěhotnění je pak poměrně velké. Pro tento případ je vhodné pojistit se takzvaným spermicidním gelem, který by náhodně vyloučeny spermie zlikvidoval ještě předtím, než by se stihly dostat do pochvy. Nesmíme zapomínat ani na správné nasazení kondomu, protože velmi častým jevem je i svlečení kondomu během sexuálního aktu. Poslední, asi nejčastěji používanou formou antikoncepce je přerušovaná soulož. Je však poměrně riziková, protože ne každý muž dokáže akt přerušit ve chvíli, kdy se blíží orgasmus. Navíc během sexu se vylučují spermie v malém množství během celého styku, takže těhotenství bývá velmi častým průvodním jevem této metody ochrany. Shrnuli jsme si tedy jediné možnosti mužské antikoncepce. Bohužel jsou velmi okleštěné a proto dvojice, která si chce příchod potomka pečlivě naplánovat, by se měla spolehnout raději na ženskou hormonální antikoncepci, která je v tomto případě bezpečnější a téměř vůbec neomezuje sexuální život. A mužům zůstává pouze doufat, že již v blízké budoucnosti vědci přijdou na způsob hormonální antikoncepce, která by zajišťovala stejný stupeň ochrany jako ta ženská.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Akvárium na míru

    Mít akvárium na míru, přesně podle svých představ, si vyžaduje určitou dávku snahy a starostlivosti. Včera jsme se zabývali rybkami, dnes je tedy řada na samotné vytvoření vodního světa. Akvárium je prostor plný života a aby v něm byl tenhle koloběh zachován, musí se mu dostát patřičné pozornosti. A aby právě to vaše akvárium vypadalo skutečně skvěle, povíme si něco o tom, jak o něj pečovat, případně jaké příslušenství či technické vybavení zvolit.Vybrat si samotné akvárium na míru je dnes poměrně jednoduché. Stačí navštívit několik internetových obchodů, jako třeba akvaria.heureka.cz či www.krmivo-24.cz, které nabízí akváriá nejrůznějších velikostí či tvarů. Většinou se prodávají akváriá s kompletním vybavením, to znamená, že stačí akvárium pouze naplnit vodou a nasadit rybičky. O akvárium se třeba ale patřičně starat. Dnes je to o něco jednodušší jak v minulosti a při všem nám pomáhá moderní technika. A co by mělo dokonalé akvárium na míru obsahovat? Důležitou součástí každého akvária je správná filtrace. Ta zajistí, že akvárium bude po dlouhou dobu čisté a voda průzračná. Voda totiž obsahuje zbytky krmiva, může pohlcovat prach z okolí a bez použití filtrační techniky by jste brzy ve svém akváriu nic neviděli. Samozřejmostí je taky nasazení umělých, ale taky živých rostlin, protože ty dají akváriu zcela jiný, přírodní rozměr. A s nimi si nutno zadovážit další důležitý prvek, a sice zařízení pro produkování CO2. Jde totiž o to, že rostliny ve vašem akváriu potřebují právě oxid uhličitý pro správnou fotosyntézu. Toho je ale v akváriu nedostatek a právě proto jej třeba umělo do akvária přidat. Doporučuje se 1g na 100 litrů vody denně. Nesmíme zapomenout ani na osvětlení akvária, protože jenom svítící akvárium dodá tu správnou atmosféru. Na trhu je velké množství nejrůznější osvětlovací techniky pro vaše akvárium na míru, či už ve formě jednoduchých světelných trubic, zářivek nebo osvětlovacích krytů, které se jednoduše položí na akvárium a uzavřou ho. Zkušený akvarista ví, že po čase se začnou v akváriu objevovat nežádoucé řasy, bakterie či choroboplodné zárodky. Tomu lze předcházet použitím UV lampy, která ultrafialovým zářením čistí a sterilizuje vodu nechemickým způsobem.  Když ale nechcete investovat peníze do drahé techniky, poradit si lze i bez ní. K manuálnímu čištění můžete použít stěrky, sady kefek, zvony na čištění dna, čistící tablety či škrabky. Ani tyto metody nejsou stoprocentní a proto doporučujeme vodu v akváriu pravidelně měnit v menších množstvích, ideálně jednu tretinu vody během dvou týdnů. Jenom tak si vaše akvárium zachová skutečně dokonalý vzhled a vaše ryby se vám odvděčí dobrým zdravotním stavem.

    09.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Péče o trávník

    Každý zkušený zahrádkář nám dá za pravdu, že udržet si svůj trávník vždy zelený a v dobré kondici, je hotové umění. Netřeba se však ničeho obávat. Pokud se budete svému trávníku dostatečně věnovat a se železnou pravidelností mu dopřejete vše, co potřebuje, bude vypadat opravdu skvěle a vaši sousedé vám ho budou tiše závidět. Jak bychom měli tedy postupovat, co se týče péče o trávník?Pokud chcete mít svůj trávník opravdu krásný, musíte znát způsob jeho růstu. Jde o to, že trávník má během svého života několik vegetačních období, které jsou charakteristické různou intenzitou růstu. Tak například v jarních měsících, tedy přibližně v dubnu a květnu a na podzim roste tráva mnohem intenzivněji než po zbytek roku. Právě v období nejbujnějšího růstu by měly být vašimi častými společníky sekačka a také aplikátor hnojiva. Jedním z určujících faktorů pro zdravý růst trávníku je dostatečný přísun vody. Pouze při pravidelném zavlažování může kořenový systém trávníku naplno rozvinout. Pokud máte dostatek financí případně dovednosti, nebude pro vás problém zajistit si podzemní zavlažování trávníku. Právě tento způsob je pro trávník nejideálnější, protože klasickým poléváním z hadice se voda nedostane rovnoměrně k jednotlivým kořenům. O něco levnější a současně účinné řešení je použití povrchového rozstřikovače. Co se týče doby pro zavlažování, v letních měsících doporučujeme polévání v dřívějších ranních hodinách, kdy ještě není slunce na obloze. Tráva tak bude mít dostatek času na využití veškeré vody, která se právě ráno odpařuje nejméně. Vláha je pro trávu nejdůležitější a pokud nemůžete trávník zalévat každý den, neinvestuje do drahých trávníků či hnojiv, žádaný efekt se bez dostatku vody nikdy nedostaví. Další důležitou součástí péče o trávník je hnojení. Tím, že trávu posečete, kořeny začnou spotřebovávat mnohem více živin než obvykle, aby tuto ztrátu dohonily. Tajemství krásného trávníku proto spočívá v jeho hnojení speciálními přípravky. Na trhu najdeme vícesložková hnojiva, které zajistí trávníku přísun živin na dlouhý čas. Jsou rozděleny podle ročního období a přizpůsobují se tak požadavkům trávníku po celý rok. Hnojivo však doporučujeme aplikovat pomocí rotačního vozíku a nikoli rukou. Pouze tak dosáhneme opravdu rovnoměrný účinek. Pokud dostane trávník všechny potřebné látky, je odolný i vůči škůdcům a vnějším vlivům.Někdy ho však třeba přesto chránit, nejčastěji proti plísním či tzv. travní rzí. V specializovaném obchodě si proto koupíme postřik, jehož účinek trvá až 8 týdnů. Pokud se nám v trávníku usídlí plevele, postříkáme je herbicidy, které nežádoucí plevel zničí, ale trávníku nijak neublíží. Poslední, asi nejpříjemnější a nejčastější činností je pak sekání trávníku. V ideálním případě bychom měli sekat 2 krát do týdne. Pokud trávník necháme růst déle, nebude mít po posečení sytě zelenou barvu, ale žlutozelenou. Přes vysoké stébla se totiž nedostává dostatek slunečního světla a stébla tak mají nižší obsah chlorofylu. Správná výška sečení by měla být 3 až 4 centimetry. Pokud dodržíte všechny rady spojené s údržbou trávníku, odmění se vám krásnou zelenou barvou bez plevele a bude vám dělat radost od jara do podzimu.

    10.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Grilování

    Na čem grilovat?-Kusové dřevěné uhlí-Brikety - obsahují piliny, uhlí a písek spojené dohromady látkou na bázi benzinu. Hoří déle než kusové dřevěné uhlí.-Mesquitové dřevěné uhlí hoří čistě a voní po dřevě-Dřevo se obtížně zapaluje, ale hoří rychleji než dřevěné uhlí či brikety Víš, jak gril zapálit? Nejlépe tuhými podpalovači a hořlavými tekutinami určenými pro grily. Pokud chceš oheň rozpálit bez použití chemikálií, vlož pod dřevěné uhlí elektrický zapalovač nebo je rozpal pomocí novin.Jídlo se griluje položené přímo nad žhnoucí uhlí, které naskládej na hromádku ve dvou vrstvách (pečeš-li déle než 45-60 minut). Připravuješ-li jen pár kousků masa, zeleniny nebo ryb, stačí ti vrstva jedna. Pečeš-li na hliníkových táccích na jedno použití, nahrň palivo kolem nich. Chceš tipy na originální, a přitom jednoduché zahradní občerstvení?Vůni grilovaného jídla můžeš zesílit přidáním bylinek, které těsně před pečením nasypeš k uhlíkům. Vhodná je například levandule, šalvěj, bobkový list, kůra skořice, rozmarýn, tymián, fenykl… Rozhodně dodržuj zásady správného grilování.

    20.únor 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Alkohol test

    DOPORUČENÉ POUŽITÍJednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách je rychlá a vysoce citlivá metoda pro detekci obsahu alkoholu ve slinách, která umožňuje i přibližný odhad relativní hladiny alkoholu v krvi. Tento test poskytuje pouze orientační výsledky. Pro získání potvrzeného výsledku rozboru je třeba použít přesnější alternativní chemickou metodu. Každý výsledek by měl být klinicky a odborně posouzen, obzvláště pokud je výsledek předběžného testu pozitivní.SOUHRNDvě třetiny dospělých konzumují alkohol.1 Hladina alkoholu v krvi, při jejímž dosažení je osoba pod vlivem alkoholu, se u každého jednotlivce liší. Každý jednotlivec vykazuje určité parametry, na nichž závisí to, kdy je vliv alkoholu patrný: je to například výška, váha, stravovací návyky a snášenlivost alkoholu. Nepřiměřená konzumace alkoholu je častou příčinou mnoha nehod, zranění a zdravotních potíží.PRINCIPJe prokázáno, že koncentrace alkoholu ve slinách je srovnatelná s hladinou alkoholu v krvi.23 Jednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách se skládá z plastového proužku s reakčním políčkem na jednom konci. To při kontaktu s roztokem obsahujícím alkohol rychle mění barvu v závislosti na koncentraci alkoholu. Reakční políčko využívá chemii pevné fáze prostřednictvím vysoce specifické enzymové reakce.ČINIDLATetrametylbenzidin, Peroxidáza, Alkoholoxidáza, další přísadyBEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍVýsledky Jednostupňového testu hladiny alkoholu ve slinách jsou odečítány vizuálně a přibližná relativní koncentrace alkoholu v krvi je zjištěna pomocí porovnávání barev. S testovacím materiálem, který přišel do styku se slinami, by mělo být zacházeno jako s potenciálně infekčním. Nepoužívejte Jednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách po uplynutí expirační doby uvedené na obalu. Jednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách skladujte v původním uzavřeném obalu při teplotě 2-27°C (36-80°F). Vzestup teploty nad 27°C může způsobit znehodnocení testu. Pokud je výrobek skladován v ledničce, je třeba jej před otevřením sáčku ponechat při pokojové teplotě.Potřebné, ale neposkytované součásti: Stopky, sběrná nádobkaPřed testováním nechejte proužek, aby se adaptoval na pokojovou teplotu (15-27°C)1. Před začátkem testu si nejméně po dobu patnácti (15) minut nevkládejte nic do úst. Tím se myslí nealkoholické nápoje, tabákové výrobky, káva, mentolové bonbony, jídlo atd.2. Otevřete fólii a vyjměte testovací proužek. Prohlédněte si reakční políčko na konci proužku. Pokud je toto políčko modré před použitím vzorku slin, test nepoužívejte.3. Nasákněte políčko slinami ze sběrné nádobky nebo přímou aplikací slin na políčko (obvykle to trvá 15-20 sekund, než se polštářek nasákne). Okamžitě po aplikaci slin začněte měřit čas.4. Výsledek odečtěte za dvě (2) minuty. Porovnejte zbarvení testovacího políčka s tabulkou na zadní straně obalu testu, čímž určíte relativní hladinu alkoholu v krvi.INTERPRETACE VÝSLEDKŮVýsledek je pozitivní: U Jednostupňového testu hladiny alkoholu ve slinách dojde v případě přítomnosti alkoholu ke změně barvy. Barva bude v rozmezí od světle modré při koncentraci rovnající se 0,02% alkoholu v krvi po tmavě modrou, která se blíží 0,3% alkoholu v krví. Políčka jsou opatřena touto škálou barev k určení přibližné relativní koncentrace alkoholu v krvi. Test může vykazovat barvy, které budou mezi sousedními políčky této stupnice.UPOZORNĚNÍ:Jednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách je velmi citlivý na přítomnost alkoholu. Pokud test ukáže modrou barvu, která je světlejší než ta na stupnici s hodnotou 0,02%, jedná se o pozitivní test s přítomnosti alkoholu ve slinách, avšak s hodnotou menši než 0,02%.Výsledek je negativní: Pokud Jednostupňový test hladiny alkoholu ve slinách nevykáže změnu barvy, výsledek je negativní a test neprokázal přítomnost alkoholu v krvi.Výsledek je neplatný: Pokud je reakční polštářek před aplikací slin modrý, test nepoužívejte.UPOZORNĚNÍPři výsledku, u něhož jsou okraje barevného polička slabě zbarvené, ale zbytek zůstává bezbarvý, je nutno test zopakovat, aby bylo zajištěno plné nasáknutí polštářku slinami.

    04.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Antiradar – je legální nebo ne?

    Mohou řidiči v České republice používat antiradar nebo je to nezákonné? Právník by vám mohl odpovědět „ano“ i „ne“. Následující odstavce přehledně vysvětlují, kdy můžete antiradar používat a kdy je jeho používání zakázané.Používání aktivních antiradarů (rušiček) je zakázánoJedním z druhů antiradarů jsou takzvané aktivní antiradary. Tyto přístroje dokážou na dálku narušovat správnou funkčnost měřících a dalších technických prostředků, které využívá Policie ČR. Tato činnost byla z důvodu znemožnění řádného dohledu Policie ČR na provoz na pozemních komunikacích zakázána zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích:„Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných policií nebo Vojenskou policií při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen „antiradar“).“V případě používání aktivního radaru se dopouštíte přestupku, za který vám hrozí pokuta od 5 do 10 tisíc korun.Používání pasivních radarů je povolenoNa českém trhu jsou velmi rozšířené takzvané pasivní radary. Jedná se o elektronické zařízení, které je schopné naladit identickou frekvenci, kterou vysílají silniční a laserové radary Policie ČR. V žádném případě však tyto pasivní radary neovlivňují ani neznemožňují funkci jiných radarů. Z tohoto (funkčního) pohledu je tedy nelze považovat za „antiradary“, jak je definuje zákon o pozemních komunikacích.Přestože zákon nehovoří o dovoleném použití pasivních antiradarů, můžeme řidiče uklidnit. Tyto pasivní radary jsou skutečně legální. Důvodem je právní teze, že vše, co není zakázáno, je povoleno. Pakliže tedy zákon stanoví zákaz použití pouze pro takzvané aktivní radary, řidiči jsou oprávněni používat pasivní radary.Přenosné detektory radarů, které si po zakoupení řidiči většinou upevní za přední sklo automobilu, není nutné technicky schvalovat, tedy provádět homologaci (podloženo vyhláškou a rozhodnutím Ústavního soudu).Doporučení pro řidičeVětšina výrobců antiradarů uvádí úspěšnost odhalení policejních radarů nad 90%. Jejich úspěšnost je obecně větší ve městech oproti dálnicím (důvodem je množství překážek, od kterých se může paprsek odrazit). Co by řidiče mělo nejvíce zajímat, je schopnost včasné detekce. Často se stává, že antiradar odhalí policejní radar, avšak vy již nemáte možnost dobrzdit. U některých radarů lze nastavit hlášení na určitý počet metrů od detekovaného radaru.Neumisťujte antiradar přímo na čelní skloPřestože je používání pasivních antiradarů legální, můžete se setkat s  problémy u některých policistů. V případě umístění vašeho antiradaru na čelní sklo mohou argumentovat vaším porušením povinnosti ze zákona o pozemních komunikacích.„Předměty umístěné ve vozidle musí být umístěny tak, aby neomezovaly a neohrožovaly řidiče nebo osoby přepravované ve vozidle a nebránily výhledu z místa řidiče.“S tímto se zřídka setkáváme při používání GPS, které je připevněno na čelním skle. Pozor tedy na to, kam antiradar umístíte.Používání antiradarů v zahraničíVšechny řidiče důrazně upozorňujeme, že legálnost používání pasivní antiradarů platí pro Českou republiku. Mimo její území může být jejich používání (či dokonce samotná přítomnost v automobilu) zakázáno a patřičně sankcionováno. Před svoji cestou do zahraničí se přesvědčte, zda antiradar můžete používat či nikoli. Např. zatímco v Německu je používání antiradarů zcela zakázáno, tak v Rakousku je vyžadována pouze licence a ve Slovinsku jej můžete bez problému používat.Používáte v autě antiradar? Měli jste kvůli tomu někdy nepříjemnosti s policií? Podělte se s námi o vaše zkušenosti v komentářích.

    19.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková

  • Potravinářství a hygiena mají kvalitní předpisy, které často nejsou dodržovány

    V oblastech, které se týkají potravin a dalších činností se vyžaduje zdravotní průkaz. Tento fakt je mnohému znám a jedná se o poměrně formální úkon návštěvy lékaře. Každý rok ale vzniká mnoho onemocnění, které mají původ v nedostatečné hygieně. Oblíbeným argumentem hygienické nezávadnosti je zdravotní průkaz. Ale ten nenahrazuje všechno. Právě naopak.Vybrané službyZdravotní průkaz vystavuje praktický lékař, který se zeptá žadatele na různé nemoci a poté vypíše doklad. Někdy může poslat na výtěr ke zjištění, zda žadatel není třeba bacilonosič. Bohužel se často vydání průkazu bagatelizuje a v rámci vydělání peněz proběhne prohlídka jen formálně. Prostě jde jen o zaplacení 200 Kč a lékařský čas v objemu cca 10 minut. Přitom se jedná nejen o stravování a výrobu potravin, ale také o výrobu kosmetických prostředků, provozování úpraven vod, provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb, provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže a ve které se používají k péči o tělo speciální přístroje – třeba tetování.Dbát o zdravíNejvětším problémem je především aktuální zdravotní stav. Fyzická osoba, která vykonává epidemiologicky závažné činnosti se musí podrobit lékařské prohlídce a vyšetření, pokud je postižena průjmem, hnisáním či horečnatým nebo infekčním onemocněním. Málokdo ovšem dodržuje tato pravidla a je normální, že v obchodech vidíme prodavače s kašlem, teplotou nebo jinými problémy. Přitom povinnost prohlídky se vztahuje nejen na přímé onemocnění, ale také na výskyt takového onemocnění ve svém okolí.Nejen zdravotní průkazPrůkaz musí mít každý u sebe a na vyzvání ho předkládá orgánu ochrany veřejného zdraví. To ovšem není jedinou povinností, pracovník musí znát také předpisy a může z nich být vyzkoušen. Stejně tak musí uplatňovat svoje znalosti na ochranu veřejného zdraví a dodržovat zásady osobní a provozní hygieny. Zároveň je provozovatel činností, které se týkají možnosti epidemiologického ohrožení, povinen instruovat a školit zaměstnance, aby tyto předpisy dodržovali. A dokonce musí k takovým činnostem zajistit podmínky a používat jen pitnou vodu nejen k pití, ale ke všem podobným činnostem.Osobní hygienaPřestože je každý s hygienou seznámen a domnívá se, že dodržuje a zná osobní hygienu, dochází k častému porušování právě těchto návyků v potravinářství a dalších oborech. Stačí jen použít hřeben nebo si v takových provozech stříhat nehty. I použití různých make-upů. smrkání a kýchání je prohřeškem proti hygienickým předpisům. Čistý pracovní oděv nebo znečištěné pomůcky jsou také důvodem pro sankce a zákazy.Většina lidí považuje nakládání s potravinami za běžnou a samozřejmou činnost. Předpisy jsou ale mnohem složitější a mnohdy si na ně pracovníci nebo zaměstnavatelé stěžují. Jenomže infekce a problémy se špatnou stravou až toho pramenících nemocí, jsou velice časté. Jenom ve vyjmenovaných hlavních zásadách se vyskytuje mnoho jednání, která známe každý. Špinavý oděv u řezníka, kýchající prodavačka nebo česání vlasů jsou takové samozřejmosti, které ani nezaregistrujeme. Měli bychom ale být opatrní. Infekce, které vznikají v potravinových provozech jsou časté a právě tyto prohřešky nás stojí zdraví. A zdraví je jen jedno.

    23.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková


Výsledky vyhledávání v sekci: Sport
  • Historie potápění

    Jedním z vyvolených, kteří mají jedinečnou příležitost nahlédnout a pokorně proplout jiným světem, plavat a dýchat, koukat na bubliny a nevědět, že celou dobu pobytu pod vodou nemyslí na nic jiného než na nic! Víte, jaké to je nemyslet na nic? Jen dýchat a poslouchat svůj dech? Přátelé, naše potápění je relativně mladý sport, který před několika nemnoha desítkami let "vynalezl", minimálně však proslavil Jacquues Yves Costeau, řeknou si mnozí... Ano, pan Costeau se skutečně zasloužil o zpopularizování potápění a objevil, ale hlavně zachytil, nafilmoval a ukázal široké veřejnosti podvodní svět a možnost jeho návštěv pomocí aqualungu. Ale nebyla to vždy lahev se stlačeným vzduchem, nebyl to vždy a od počátku regulátor vložený do úst a nebyl to vždy neopren co obklopovalo tělo prehistorického potápěče. Historie potápění Touha nakouknout pod hladinu, poznat tehdejší "záhady" hlubin (zpočátku nepříliš tmavých) a objevit a hlavně uvidět "to" co "tam" je, se datuje od nepaměti, co je svět světem a člověk tvorem zvědavým. Dnes je úsměvné, že první kroky pod vodu nevedly pro relaxaci, vyčištění hlavy od stresu, zneklidňujících myšlenek na nezaplacené složenky či podobných "výdobytků" doby dnešní. V dobách dřívějších, o mnoho staletí i tisíciletí zpět, vstupovali odvážlivci pod vodní hladinu především z důvodů praktických. Často a vlastně vždy, byl takový počin experimentem, možná hazardem s vlastním zdravím a životem, ovšem neméně často činěn ne zcela vědomě a díky neznalosti... Jen ta touha dokázat to, byla prostě silnější a o to více obdivuhodnější! Posuďte sami... V britském muzeu je uložena hliněná tabulka z Mezopotánie stará 6000 let s vlysem člověka pod vodou – první dochovaná zpráva o existenci potápěčů a jejich práci. Je však pravděpodobné, že potápění bylo využíváno již daleko dříve. Spolu s rozvojem mořeplavby vznikla nejen potřeba získávat z moře suroviny a potravu, ale i ztracené náklady z potopených lodí. A byly to bohužel i důvody vojenské. Již v roce 415 před n. l. zničili řečtí potápěči opevnění Syrakus. Kroniky zaznamenávají, že roku 332 před n. l. sestoupil pod hladinu Alexandr Veliký, aby v sudu se skleněnými okny sledoval práci svých potápěčů při likvidaci opevnění, bariér a zátarasů v přístavu maloasijského Tyru. V přístavech kolem Středozemního moře platil zákon, který určoval odměnu pro potápěče v závislosti na hloubce potopeného nákladu. Za vyzvednutí zboží z hloubky 3,5 m patřila potápěči třetina a z hloubky 7 m dokonce polovina jeho ceny. Potápění bylo provozováno i mimo Evropu. Potápěči lovili pod vodou ryby a perly, sbírali mořské houby. Výstroj a výzbroj starověkých potápěčů byla velmi jednoduchá, primitivní. První potápěčské masky vyráběly japonské Ama - lovkyně perel. Byly zhotoveny z krunýřů želv, které se důkladným leštěním staly průhledné. Musíme dnes obdivovat odvahu a důmysl potápěčů, kteří dokázali pracovat pod vodou s tak prostými pomůckami. Řečtí potápěči si s sebou pod vodu brali hubku s olejem. Pod vodou vypouštěli olej ústy tak, aby vytvořil v očním důlku vrstu s odlišným indexem lomu světla a zlepšil tak ostrost vidění pod vodou. Aristoteles popisuje roku 350 před n. l. potápěče, který dýchá pod vodou dutým stvolem rákosu. Také básník Plinius se zmiňuje o bojových plavcích vybavených trubicemi s plovákem na konci. Slovanští bojovníci na území dnešního Německa používali v 11. století n. l. dýchacích trubic z rákosu, aby se mohli nepozorovaně přiblížit k nepříteli. V roce 1250 psal Roger Bacon v díle Novum Organum o zásobnících vzduchu pro potápěče. Tyto kožené vaky nepatrně prodlužovaly pobyt člověka pod vodou. Leonardo da Vinci, tvůrce slavné Mona Lisy, se zabýval konstrukcí zařízení pro potápěče v knize Codex Atlanticus a na své prkno narýsoval první ploutve. Kožené kukly s přívodem vzduchu z hladiny, tedy jakýsi šnorchl, problémy potápění příliš neřešily. Hloubka použití kukly s hadicí na povrch je omezena na několik desítek centimetrů. Užitečnější zařízení, kožené vaky, popisuje Ludwig von Eyb v knize Kriegsbuch. Začátek 16. století je pro nás pozoruhodný především rozvojem techniky potápěčských zvonů. První zvon se objevil zřejmě někdy kolem roku 1531. Velký zvon (asi 3 metry vysoký), se spustil pod hladinu a vlivem tlaku v něm vzduch zůstával v horní polovině a nemohl unikat. Potápěč pak pouze vplul do zvonu, nadechnul se a opět plaval pryč. Těchto zvonů použili při hledání římských lodí na jezeře Nemi v Itálii. Roku 1538 předvedli řečtí potápěči potápěčský zvon císaři Karlu V. na řece Tajo ve Španělsku. Souběžně se zvony se objevily první pokusy o sestrojení ponorek. Později se používalo potápěčských zvonů, ve kterých mohlo sestoupit více lidí. V 17. století se používali potápěčské zvony ve Francii v Dieppe a ve Skotsku (1665). Velkého úspěchu dosáhl William Phips z Masachusetts. Pomocí potápěčského zvonu a domorodých potápěčů zachránil ze španělských lodí zlato, stříbro a zboží v hodnotě 200 000 liber. Jeho zvon byl zásobován z hladiny vzduchem ze zatížených sudů spouštěných níže než spodní úroveň potápěčského zvonu. Vzduch ze sudu unikal do zvonu a obohacoval tak jeho atmosféru. Slavný astronom Edmund Halley zkonstruoval a v roce 1690 sám předvedl potápěčský zvon, ve kterém on a pět dalších lidí strávilo pod hladinou Temže 1,5 hodiny. Také tento zvon byl zásobován vzduchem z hladiny. O sto let později vylepšil Smeaton zvon o přívod vzduchu pomocí pumpy. Později byl potápěčský zvon doplněn zpětným ventilem v hadici přívodu vzduchu. Délka pobytu lidí v takovém zvonu byla omezena fyziologickými zákony. Pokročilejší techniku než zvon představuje ponorka. O prvním podvodním plavidle se nám dochovaly záznamy z konce 16. stol. Anglický matematik William Bourne roku 1578 pomýšlel na kompletně uzavřenou loď pohybující se pod vodou, jejíž dřevěná konstrukce by byla potažena kůží nepropouštějící vodu. Bourne však svou myšlenku nerealizoval, a toto prvenství tudíž náleží Cornelisu Drebbelovi z Holandska. Mezi lety 1620 a 1624 se s ponorkou podobné konstrukce, jako byla Bournova, několikrát úspěšně potopil do hloubky 4 až 5 m v Temži a její rychlost byla asi 3,3 km/h. Na jednu krátkou vyjížďku se odvážil vyplout i král James I.První praktické využití podvodního plavidla bylo válečné, a to během americké revoluce v letech 1775-1783. Konkrétně šlo o dřevěnou ponorku nazvanou Turtle (čili Želva), jež měla tvar lískového ořechu a pojala pouze jednoho člověka. Jejím konstruktérem byl David Bushnell, student Yaleské univerzity. Na počátku 19. stol. pak nastal velký zájem o ponorky, takže do roku 1827 bylo jen v Anglii patentováno 14 nových typů konstrukcí. V roce 1715 zkonstruoval Angličan John Lethbridge první oblek, předchůdce pozdějších pancéřovaných skafandrů. Byl to vyztužený dřevěný válec (sud) s průzory a se dvěma koženými rukávy těsnými kolem manžet. Byl určen do malých hloubek a na svou dobu fungoval velmi dobře. S vývojem potápěčské techniky se objevují i první poznatky o fyziologii potápěčů. V roce 1660 vydal Robert Boyle knihu o fyzikálních vlastnostech vzduchu. V této knize popisuje chování zvířat v přetlaku. Jako první popisuje barotrauma z podtlaku. V polovině 18. století byly používány potápěčské obleky s přívodem vzduchu z ponořených nádrží v Great Yarmouthu v Anglii. Doktor Freminent předvedl Francouzské akademii roku 1722 potápěčský oblek podobného typu. O dva roky později byl s tímto oblekem uskutečněn v Le Havru padesátiminutový sestup. Potápěč ucpal díru v lodi a uvázal utrženou kotvu. Výsledek demonstrace byl příznivý. Za Velké francouzské revoluce přeřezávali potápěči kotevní lana při dobývání Mayene. Ve střední Evropě vyvinul potápěčský oblek Němec Klingert. Sám jej také roku 1797 předvedl na Odře. Oblek (na obrázku) byl zásobován vzduchem z hladiny pomocí pumpy. O rok později demonstroval svůj skafandr trestanec Burlet s dozorcem Sardou. Při potápění v přístavu Toulon zůstal Burlet pod vodou celou hodinu a provedl tytéž práce jako před 28 lety Freminent. Není známo, zda byl tento oblek zásobován vzduchem z nádrží nebo pumpou, ani zda byl dále používán. V roce 1802 navrhl William Forder potápěčský oblek, který znamenal značný krok vpřed. Oblek se skládal z měděného krunýře, zakrývajícího horní část těla a hlavu. Na tetno krunýř byly připojeny kožené rukávy a kalhoty. Vzduch byl do obleku vháněn měchem hadicí připojenou ve výši krku. Vzduch sloužil nejen k dýchání, ale tvořil i vzduchový polštář kolem těla potápěče. Vydýchaný vzduch byl odváděn z pravé strany prsou hadicí, která sloužila zároveň jako zajišťovací lano. Na konci hadice byl výdechový ventil, kterým se nastavovala hloubka ponoru. Toto umístění bylo velmi nepraktické. Potápěč si sám nemohl kontrolovat množství vzduchu v obleku. K obleku patřila i svítilna s přívodem vzduchu. Spaliny byly odvádněny do výdechové hadice. V té době byla známá a používaná přilba otevřeného typu. Měla zahnutou výdechovou trubici a nebyla zaplavena díky konstantnímu přívodu vzduchu. Vídeňský puškař August Siebe, žijící v Anglii, předvedl svůj první potápěčský oblek otevřeného typu roku 1819. Vzduch byl do obleku přiváděn hadicí a volně unikal kolem pasu. Potápěč musel pracovat ve vzpřímené poloze, jinak se oblek zaplavil. Přelomem ve vývoji potápěčských zařízeních byl rok 1837. August Siebe předvedl svůj Siebe´s Improoved Diving Dress. Po zkušenostech s otevřeným oblekem se rozhodl pro oblek z pevné nepropustné tkaniny s pružnými manžetami na rukávech. Na krku se oblek přišrouboval k mosaznému náplecníku na který se nasazovala přilba. Na prsou a zádech měl potápěč olověná závaží a na nohou boty s olověnými podešvemi. Největší krok vpřed znamenal pérový výdechový ventil na přilbě, který mohl ovládat sám potápěč. Vzduch v obleku vytvořil kolem potápěče polštář, který jej chránil proti chladu. Díky pérovému ventilu mohl potápěč pracovat v libovolné poloze. V roce 1839 začaly záchranné práce na lodi Royal George ve Spitheadu. Po prvních pokusech se zvony se velící důstojník W. Pasley rozhodl vyzkoušet různé typy obleků. Byly mezi nimi i obleky Bethelův a Deanův, které reprezentovaly standart těchto let (bratři Deanové vydali roku 1836 první manuál pro potápěče). Bethelův oblek odmítl Pasley z důvodu časově náročného oblékání, Deanův se mu zdál příliš nebezpečný. Z testu vyšel vítězně Siebeho uzavřený potápěčský oblek. Tak, jak jej začali používat roku 1840 ve Spitheadu, je používán prakticky dodnes. Někdy kolem roku 1840 byl oblek vylepšen o zpětný ventil na přilbě v přívodu vzduchu. Tak jej popisuje Richard J. Burke v knize o potápěči J. B. Breenovi. Siebeho oblek vyřešil ve své době naléhavou potřebu jednoduchého a snadno použitelného zařízení pro práce pod vodou. Práce na lodi Royal George jsou pozoruhodné i z jiných důvodů. Poprvé se zde u potápěčů vyskytly příznaky dekompresní choroby. Svoji dobu výrazně předběhl návrh nikdy nerealizovaného obleku Williama H. Jamese. Potápěč byl oblečen do kožené kazajky s přilbou. Vzduch do obleku byl přiváděn z prstencovitého zásobníku, který měl potápěč kolem těla. James předpokládal plnění zásobníku vyztuženého pásy na tlak 3 MPs, tedy na dobu pobytu 1 hodiny v malé hloubce. Jamesův návrh byl prvním prakticky realizovatelným nezávislým potápěčským zařízením. Většina zařízení používaných do poloviny 19. století byla závislá na hladině. Potápěčské zvony byly zavěšeny na pontonech a zásobovány z hladiny vzduchem. Siebeho skafandr byl závislý na hladině dodávkou vzduchu. Další vývoj potápěčských zařízení směřoval k nezávislosti na hladině. Nezávislý potápěč nebo zařízení si nese svoji zásobu dýchací směsi s sebou. Není spojen s hladinou lanem, vyjma signálního, a dokáže se bez družstva na hladině nějaký čas obejít. Nezávislé potápěčské přístroje můžeme rozdělit do dvou skupin: a) s uzavřeným dýchacím okruhem b) s otevřeným dýchacím okruhem Přístroje s otevřeným dýchacím okruhem se skládají ze zásobníku dýchací směsi (kyslík, případně směs kyslíku s jnými plyny), dýchacího vaku, pohlcovací zařízení na CO2 a dávkovače. Potápěč nadechuje dýchací směs z vaku a přes pohlcovač ji znova do vaku vydechuje. Různými dávkovači je do vaku stále dodávána čerstvá směs, která uniká z vaku do vody, jen je-li vak příliš plný, nebo je-li třeba z něj odstranit starou směs, propláchnout jej. V přístrojích s otevřeným okruhem dýchá potápěč vzduch nebo směs ze zásobníku a vydechuje buď přímo do vody, nebo u obleků typu středních souprav do obleku a vzduch je automaticky, popřípadě občas ručně odpouštěn do vody. Vydýchaný vzduch není nijak regenerován. První přístroj s částečnou autonomií byl “aerophore” Francouzů Benoita Rouquaryola a Augusta Denayrouze z roku 1863. Přístroj se skládal z obleku, masky s jedním zorníkem a regulátoru, který dodával množství vzduchu v závislosti na hloubce a potřebě dýchání. Přístroj byl určen pro provoz s lahvemi na stlačený vzduch. Doba však nebyla ještě zralá pro výrobu lahví schopných pojmout dostatečnou zásobu vzduchu. Denayrouze s Rouquayrolem adaptovali svůj přístroj na závislý na hladině. Zůstal jen malý zásobník, který potápěči umožnil krátké odpojení od vzduchové hadice. Je až s podivem, jak mnoho se tento přístroj podobá moderním potápěčským oblekům s přilbami pro pracovní potápění ve velkých hloubkách. V roce 1878 vyvinul H. A. Fleuss přístroj s uzavřeným okruhem. Flessův přístroj byl později hromadně vyráběn, Nutnost vysokotlaké láhve Fleuss částečně obešel použitím 100% kyslíku. Objem kyslíku pro stejnou dobu potápění je totiž postatně menší než potřebný objem vzduchu. Vylepšený Fleussův přístroj byl během I. světové války používán v Royal Navy jako záchranný přístroj pro únik z ponorek. Podobný přístroj zkostruoval roku 1881 Rus Kothynski, ale příliš se nerozšířil. I v Rusku mělo potápění důležitou úlohu. První návrh potápěčského přístroje je z roku 1719. Rolník Jefim Nikonov navrhl přístroj, který měl všechny prvky pozdějších ventilovaných skafandrů. Nebyl však nikdy realizován. Roku 1881 navrhl talentovaný inženýr Lodygin dýchací přístroj pracující se směsí kyslík – vodík. Dýchací směs se získávala přímo z vody elektrolýzou. V roce 1882 byla v Kronštadtu založena první námořní škola, kde se vyučovalo i potápění. Vychovali tam celou řadu odborníkům, byly vytvořeny směrnice a pravidla potápění. Na světové výstavě v Chicagu v roce 1893 se dodalo velkého uznání vynálezu lékaře Šidlovského. Šidlovská propracoval princip zpětného ventilu, který se stal neodmyslitelnou součástí všech ventilovaných skafandrů světa. Absolventi školy se proslavili při všech větších potápěčských akcích té doby v Rusku. V roce 1895 vyzvedli vojenští potápěči loď Ruslaku z hloubky 50 metrů. Ruské flotily byly začátkem tohoto století vybaveny kvalitní potápěčskou technikou a dobře vycvičenými potápěči. Poněkud stranou vývoje potápěčské techniky je vývoj pancéřovaných skafandrů. Objevují se v 19. století. Tento typ obleku patří k závislým na hladině a potápěč v něm pracuje chráněn kovovou konstrukcí skafandru pod atmosférickým tlakem. Skafandry tohoto typu umožňují práce ve velkých hloubkách. U původního typu skafandru, například Neufeldt Kuhnke z roku 1913, byl pohyb potápěče pod vodou značně ztížen omezenou pohyblivostí kloubů a vahou skafandru. Potápěč většinou jen telefonem řídil pohyb lan a háků. Před dvaceti lety prožil pancéřový skafandr svou renezanci. Vzhledem k ostatním systémů saturačního potápění odpadla nutnost dekomprese, a tím i složité techniky na palubě lodi. Příkladem současné kostrukce pancéřového skafandru může být napříkald oblek JIM, vyráběný britskou firmou Underweater nad Marine Equipment (obr.). Jeho váha na suchu činí 460 kg. Je vyroben z magnéziové slitiny a jeho klouby na rukou a na nohou jsou uloženy v lázni z rostliného oleje. Pohyblivost obleku s regenerátory umožňuje pobyt potápěče až 20 hodin v libovolné hloubce až do 600 m. Ruce obleku jsou zakončeny manipulátory, se kterými cvičený operátor dokáže provádět i velmi složité operace. Obdobným zařízením od stejné firmy je i WASP, který má místo nohou válec podobný spacímu pytli se čtyřmi motory, které umožňují manévrovat. Celý systém WASP, popřípadě JIM je možné transportovat helikoptérou na místo nasazení. Cena práce v tomto obleku je podstatně menší, než cena nasazení potápěčského týmu vybaveného saturační technikou. Pancéřové skafandry současné doby našly uplatnění při opravách havárií na naftařských plošinách a zařízeních pro těžbu ropy v moři. Vývoj dýchacích přístrojů s otevřeným okruhem je pro sportovní potápěče nejdůležitější. V roce 1912 zkonstruoval Francouz Fernez nezávislý potápěčský přístroj na stlačený vzduch. Skládal se z ocelové láhve se zásobou vzduchu, potápěčem nesené na zádech, odkud byl vzduch přiváděn přes jednoduchý redukční ventil do náustku na prsou potápěče. Potápěč si mohl sám nastavit průtok vzduchu do náustku a zároveň sledovat nastavení na manometrech redukčního ventilu. V náustku byl i výdechový ventil, který odváděl přebytečný vzduch. Fernezův přístroj byl doplněn brýlemi se dvěma zorníky a svorkou na nos. Tento aparát proto mohl nabídnout jen krátkodobý pobyt v nevelké hloubce. Roku 1924 podstatně zjednodušil Fernezův přístroj francouzský námořní důstojník Yves Le Prieur, který vybavil láhev se vzduchem ručně ovládaným dávkovačem. Přístroj měl v láhvi na prsou zásobu vzduchu asi na 15 minut v hloubce 12 m. Potápěč si sám ručně reguloval přívod vzduchu do celoobličejové masky "lunettes". Výdechový ventil byl umístěn na horním okraji zorníku. Ve srovnání s Fernezovým přístrojem umožňovalo toto uspořádání lépe využít zásobu vzduchu, který potápěč do celoobličejové masky napouštěl jen podle potřeby. Obsluha dávkovače však potápěče příliš zaměstnávala, proto se začalo uvažovat o automatickém dávkovači vzduchu. V roce 1934 založil Le Prieur s filmovým producentem Jeanem Painlevé klub sportovního potápění Club se Sous-l´Eau. Členové klubu začali brzy používat ploutve, které vynalezl a vyrobil roku 1929 Le Corlieu. Na světové výstavě v Paříži v roce 1937 plavali a potápěli se členové klubu v akváriu s barevnými světly v baletu pod vodou Aquarium Humain. Další zlepšení potápěčského přístroje provedl Georges Comheines. Použil poloautomatického regulátoru a roku 1943 sestoupil nedaleko Marseille do hloubky 53 metrů. V době druhé světové války potápěči – bojový plavci používali takřka výhradně přístrojů s uzavřeným okruhem, kde potápěče prozrazují bubliny. Svými diverzními akcemi působili značné ztráty na lodní technice v dobře chráněných přístavech. Během této doby dva Francouzi, námořní důstojník a inženýr, dosáhli úspěchu, který znamenal průlom v konstrukci dýchacích přístrojů. V roce 1943, ve Francii okupované Němci, upravili Jacquues Yves Costeau a Emile Gagnan regulátor na plyn pro auta. Vznikl první účinný a bezpečný přístroj s otevřeným okruhem AQUALUNG. Začal se sériově vyrábět v roce 1946 pod jménem Mistral a brzy se dostavil komerční úspěch. (Jasques Yves Costeau propagoval nový sport prostřednictvím svých knih a filmů) Výhody tohoto akvalungu spočívají ve snadné dostupnosti dýchacího média i v jednoduché údržbě a obsluze. Pro regulátor přívodu vzduchu se u nás vžil název automatika, což je doslovný překlad německého lungenautomat. Technické řešení tohoto zařízení prošlo četnými inovacemi, avšak jeho princip zůstal nedotčen. Tlak vzduchu ze zásobníku je automaticky regulován na takovou hodnotu, která odpovídá tlaku okolí v dané hloubce. Při nádechu proudí vzduch přes náústek do plic potápěče, každý výdech provázejí vystupující bubliny. Z hlediska obecného zařazení se jedná o otevřený dýchací okruh. Od té doby se neustále technika zlepšuje a vyvíjí. Postupně nastoupil kompenzátor vztlaku, který ještě více přiblížil potápění široké veřejnosti. Začalo se rozvíjet technické potápění a nezadržitelně přišly na řadu i počítače, které přinesly ještě více bezpečí i pohodlí do potápění. Současně s tímto vývojem od doby prvního aqualungu přibývalo, k těm původním několika málo nadšenců, kteří se chtěli potápět, další a další, až se stalo potápění sportem pro miliony. Průmyslová výroba potápěčské výstroje snížila její cenu na přijatelnou úroveň a zároveň vznikala i potřeba nějak tento rychlý rozvoj hlídat. Přibývalo lidí s novými zkušenostmi a snahou předávat je ostatním. Začaly tak vznikat první předchůdci potápěčských škol, které se postupně rozvíjely až do podoby, jak je známe dnes. V současnosti je na světě mnoho renomovaných a kvalitních škol, které poskytují dnešním zájemcům o potápění s dýchacím přístrojem kvalitní a profesionální výcvik a neméně cestovních kanceláří specializovaných na potápění s přebohatou nabídkou zájezdů za krásami podvodního světa. Jsou objevovány nové exotické potápěčské lokality... V posledním desetiletí se rozšířilo, nejen mezi sportovními a technickými potápěč, ale i těmi “rekreačními”, používání suchých obleků a kvalitních “nezamrzajících” automatik. Boom zažívají i potápěčské filmy a dokumenty. Potápění se stává masovým sportem...

    04.březen 2020 - Napsal: Radka Eliášková